Cítíte se někdy na všechno sami? Někomu napíšete a on vám neodepíše nebo napíše, že ne-
může. Nebo si nemáte s kým promluvit? Nebo vám někdo za něco ošklivě vynadá?
Je to ošklivý pocit, že? Já ho moc dobře znám. Všecko je pak špatný a nemáte smysl toho
dne, týdne a v nejhorších případech i měsíce. ( to se mi naštěstí nestalo)
Právě na takovou situaci čeká satan, aby nám položil otázku "No, tak ukaž kde ten tvůj Bůh?
Je tu vůbec? Záleží mu na tobě, když ti tohle dělá?" A každý to určitě zažil na vlastní kůži.
Já osobně už jo. Je to hrozný, pak musíme do zalovit v Bibli a přečíst si odkazy, kde nám Bůh
říká jak moc nás miluje, že je s námi, právě když je nám nejhůř. "To je dobře,"řekne si
asi spoustu lidí, ale proč my máme malou důvěru v Bohu, proč se musíme ujišťovat, proč se
vůbec necháme zviklat? Vím, že je to těžké nepropadnout dnešnímu světu, ale nebylo
by lepší a krásnější alespoň se pokusit nepodlehnout?